Hlavně s tím buď v pohodě

Míša

Ať už v předešlém zaměstnání, nebo ve škole či na sociálních sítích se často setkávám s tím, že někdo není úplně sžitý se svou pokožkou a maskuje různé nedokonalosti make-upem, který je spíše takovým přiložením pod kotel a akorát napomůže pupínkům a nedokonalostem k jejich rozšíření.

Hned na úvod chci říci, že nejsem žádná kosmetička odbornice, o produkty se zajímám, protože mě to baví a jelikož jsem hledala to nejlepší řešení pro svou pleť. Navíc to, že nějaký produkt vyhovuje mně, samozřejmě neznamená, že sedne všem. Musíme mít stále na mysli to, že jsme každý jedinečný originál a i naše pleť je odlišná. 

Vezmeme to hezky celé od začátku, takovým převyprávěním celého mého příběhu, protože (jak jistě víte) ty já ráda. 😊 Když jsem byla na střední škole, měla jsem bohužel problém s celou svou osobou. Nelíbila sem se sama sobě, připadala jsem si tlustá, svoje vlnité vlasy bych měla nejraději rovné, svou malou výšku bych vyměnila za modelkovskou, modré oči za hnědé... prostě taková ta středoškolská klasika. No a samozřejmě, že akné a nedokonalá pleť věci příliš nepomohly. Genetikou (díky tati!) získala moje pleť rozšířené póry, jež mají tendenci k ucpávání se, čímž má pleť dostává nádherný puntíkatý vzhled (jo, mluvím o normálních černých tečkách, ale chtěla jsem tuto informaci předat nějak pozitivněji a humorněji). No a po mé milované mamince (také moc děkuju!) trpím na hormonální akné v oblasti brady a tváří. Taky taková klasika.

No a jak jsem tento problém počínající kolem mého třináctého věku života řešila? Znáte takovou tu větu "jó holky to mají dobrý, ty můžou všechno zakrýt make-upem"? Tak zaprvé, make-up není jen pro holky, může ho nosit kdokoliv, komu to dělá radost, a zadruhé, když se na to takhle zpětně podívám, tak bych byla bývala raději zaškatulkována do té skupiny, která by na make-up neměla raději ani sáhnout. Dám za příklad asi zase takovou tu klasiku. Kouknete se na fotky z mládí a nemůžete uvěřit svým očím. Jaksi jsem nikdy nenašla správný odstín produktu, a hlavně jsem si myslela, že když tu obří bouli přetřu makeupem, tak to bude fungovat jako nějaká zázračná guma, která celý problém smaže, a má pleť bude dokonalá stejně tak, jak ji mají všechny ty celebrity v časopisech (prozradím vám tajemství, u nich je většinou takové speciální photoshopové gumy využito :D). Jenže chyba lávky. Když tu červenou bouli teen Míša přemazala hnědou kejdou, tak jediné, co se změnilo, bylo to, že boule nebyla červená, ale světe div se, změnila se v hnědou. Další nádherný úkaz byl to, že se takováto problematická pleť postupně hojí. A jak se takový pupínek hojí? No? Ano, postupně se vysouší, až zbude jen taková tenounká suchá kůžička, jež se sloupne, a jste zase jako znovuzrození (mezitím se zase rojí desítky dalších pupínků, ale nevadí ...). Zkuste si se mnou teďka vyřešit takovou jednoduchou rovnici. Hnědá kejda + suchá kůže? Ano, výsledkem rozhodně není dokonalá pleť, ba naopak. Ten make-up krásně zvýrazní suchá místa, takže nejenže máte viditelné akné, ale k tomu pleť vypadá, jako kdyby měla lupénku.

No, dost tohohle sypání si popelu na hlavu. Každý si tímto obdobím života musíme projít a problematická pleť jakéhokoliv druhu není pro nikoho ničím příjemným. Pojďme se spíše podívat na to, jak na tom jsem nyní a co pro svou pleť dělám.

Cesta za sebepřijetím byla pro mé ozdravení (nejen) pleti nutností. Došlo mi totiž, že ten pupínek, co mě štve, a ta vyrůstající červená boule (která se mi zrovna teď tvoří na bradě btw), jsou něčím, co vnímám vlastně jen já. Nikdo se k vám přeci nepřiblíží tak blízko, aby tyhle maličkosti viděl. Když jsem měla akné větší, tak bylo samozřejmě viditelnější, ale nikdy se mi nestalo (nebo o tom aspoň nevím), že by se se mnou někdo nebavil právě proto, že mám špatnou pleť. To by byla přece úplná hloupost. Se svým postupným objevováním ekologické cesty života jsem se dostala k přírodnějším alternativám kosmetiky, až k těm úplně nejpřírodnějším a nejčistším. Snažila jsem se porozumět své pokožce a zjistila jsem, že má léčba á la čištění, čištění a opět zase čištění, abych podpořila vysušení a rychlejší hojení pupínku, nebyla úplně správná, protože mám jaksi suchou pleť. Tím, že jsem ji stále přesušovala, si samozřejmě automaticky začala tvořit mazové zásoby, čímž jsem si sama zavinila lesklou a mastnou pleť a často i nějaké ty pupínky. 

Vyřadila jsem tedy přehnané čištění a (s rozklepanýma nohama) jsem zařadila, zatím jen na noc, čistý arganový olej, o kterém jsem se dočetla, že nezanáší pleť a je vhodný i na aknózní pokožku. Postupně jsem zařadila i květinové vody, které pomáhají kvalitnějšímu vstřebání oleje, několikrát do týdne si dávám masku z marockého jílu a v zimě k čištění používám kokosový olej a místo denního krému nanáším bambucké máslo nebo opunciový olej. Více se o této rutině mohu rozepsat v nějakém dalším článku (pokud teda bude mít někdo zájem 😊). Došlo mi, že ale musím pleť nechat dýchat. Je sice hezké, že si na ni dám všechny tyto přírodní a vitamíny nabité produkty, ale když na to potom kydnu nějakou tu hnědou kejdu, tak jsem zase tam, kde jsem byla. Vím, že existují i přírodní make-upy, ale mně prostě nic nevyhovovalo a tak nějak jsem si zvykla na svou pleť. Postupně jsem ubrala i stínů, linek (které jsem dřív opravdu hooooodně nosila a milovala) a ponechala jsem jen řasenku. Teď se to ani tak netýká akné, ale nelíbilo se mi to, že jsem si až příliš zvykla na vzhled, který jsem se všemi těmito zlepšováky měla, a potom jsem se zhrozila při každém ranním pohledu do zrcadla. Nemít se ráda takovou jaká jsem, podle mě není v pořádku. Make-up miluju, a hrozně se mi líbí, když ho někdo nosí a baví ho tvořit. Myslím si ale, že podmínkou zdravého vztahu se sebou samým, je to, že jste schopni vyjít mezi lidi i bez těchto barviček. Sama vím, že jsem toto dřív nedokázala a chtěla jsem dojít do takového stavu, kdy mi nevadí vyjít i bez řasenky.

Pyšně vám mohu oznámit, že (i díky, mému skvělému bojovi, který mi vždycky "vynadá" když si na řasy naplácám řasenku, že mě má radši přirozenou a že tohle nepotřebuju), jsem se dostala do bodu, kdy jediným kosmetickým pomocníkem v mé "teď se jdu teda hodně upravit" rutině je gel na obočí, protože ho mám sakra hustý a ty chloupky si prostě dělají, co chtějí. Akné se mi díky tomuhle přístupu (a nejspíš i věkem) dost zlepšilo a když už se mi někdy někde něco vyklube, tak co. Beztak jsme jen lidi. Kdybychom všichni byli chodící dokonalost, tak by to tady na tom světě byla nuda.

Bohužel i s tímto sebepřijetím přichází další problémy. Žijeme totiž v době, ve které žijeme a nikdo pro nikoho není dost dobrý. Je tedy možné, že se i při takovémto skvělém zvýšení sebelásky setkáte s komentáři, které vás informují o tom, že se o sebe nestaráte, protože nenosíte makeup, jste šedá myš, a dneska je teda vidět, že jste se nevyspali, protože máte kruhy pod očima, vypadáte nějak bledě a nemocně, a tohle a tamto. Nejspíš se budu opakovat, ale je nutné tohle nebrat v potaz. Zaprvé mějte na mysli, že se nikdy nezavděčíte všem a dovolím si tvrdit, že se nikdy s těmito komentáři nesetkáte tváří v tvář, protože si nikdo nedovolí vám něco takového říct do očí. A nějaký komentář pod fotkou na instagramu? To vůbec neřešte a přejděte to. Skrývat se za anonymitu počítače nebo telefonu umí přeci každý... Důležité je, jestli se cítíte dobře a jste v pohodě. A když už se upravíte, namalujete, vyžehlíte si nebo natočíte vlasy a hezky se oblečete, nedělejte to pro někoho, dělejte to pro sebe, prosím! 

Chtěla bych tenhle článek zakončit tím, že je podle mě dost důležité mít rád sám sebe, přijmout se i se všemi nedokonalostmi (co vy víte, někdo je bude milovat, třeba jako já na příteli zbožňuju takové ty malé vrásky okolo očí, které se mu tvoří při úsměvu, zatímco je on nesnáší). Vždyť i Jenda Legenda ve své písničce zpívá: Love your curves and all your edges.

All your perfect imperfections. Nehoňme se za dokonalostí, však ona je dost přeceňovaná (krom západů slunce, ty jsou fakt jedna velká dokonalost). A hlavně, co je to vlastně ta dokonalost? Pro každého je beztak něčím jiným... Hlavně buďte v pohodě!

Tak zdar zdravé pleti, zdravému sebevědomí a zdravému vztahu se sebou samým. 😊